Případ pro alianci
- Kategorie: Sloupce
Vzestup Číny a nejistota ohledně role Ameriky v Asii sblížily Japonsko a Indii. Modi a Abe mohou překonat byrokratickou setrvačnost, která omezuje možnosti vztahu.
To, že Japonsko bylo jedinou zemí, která poskytla veřejnou podporu Indii během konfrontace Doklamu s Čínou, je symbolem mimořádné transformace vztahů mezi dvěma asijskými mocnostmi za posledních několik let. Před dvěma desetiletími, po indických jaderných testech, bylo Tokio v popředí mezinárodního odsouzení a uvalení kolektivních ekonomických opatření proti Dillí.
Dnes je docela lákavé naznačit, že Japonsko se nejvíce přiblížilo přirozenému spojenci Indie v Asii. Puristé jistě zpochybní myšlenku spojenectví mezi Indií a Japonskem. Mezinárodní identita Indie byla koneckonců dlouho vyjadřována z hlediska neangažovanosti. Japonsko naopak přísahá na své osamělé spojenectví se Spojenými státy.
Vznikající asijská dynamika však naznačuje, že Dillí a Tokio se musí nutně sblížit. Zda se vztah mezi Dillí a Tokiem nakonec přiblíží alianci, bude pravděpodobně určováno méně tradicí a více současnými křečemi v jejich sdílené asijské a indicko-pacifické geografii.
Poválečné uspořádání v Asii ohrožují dva faktory. Jedním je rychlý vzestup Číny a druhým rostoucí nejistota ohledně budoucí role Ameriky v Asii. Téměř 40 let zrychleného hospodářského růstu pomohlo Číně přiblížit se k celkovému HDP Spojených států. Účelná vojenská modernizace v posledních několika desetiletích poskytla Pekingu páky, jak bojovat o vojenskou dominanci USA nad Asií.
Jak Čína zaceluje propast s USA, nerovnováha mezi Pekingem a jeho asijskými sousedy masivně narostla. Rostoucí Čína sesadila z trůnu Japonsko jako ekonomickou velmoc číslo jedna v Asii. Rozbila také širokou paritu s Indií, která existovala až do 80. let. Čínský HDP je nyní pětkrát větší než HDP Indie. Peking převyšuje Dillí a Tokio na obranu více než čtyřnásobně.
Podle Mezinárodního institutu strategických studií se sídlem v Londýně je čínský obranný rozpočet (216 miliard dolarů) více než dvakrát vyšší než rozpočet Indie (56 miliard dolarů) a Japonska (46 miliard dolarů) dohromady. Když se probouzejí do strategického úbytku vůči Číně, Indie a Japonsko jsou také zasaženy bezprecedentními politickými turbulencemi ve Spojených státech. Prezident Donald Trump zpochybňuje dva základy amerického poválečného prvenství v Asii – ochotu působit jako trh pro asijské zboží a nést hlavní břemeno obrany svých spojenců v regionu, včetně Japonska.
Nepochybně existuje velký odpor establishmentu ve Washingtonu vůči Trumpovým herezím o volném obchodu a euroasijských aliancích. Ale hádky ve Washingtonu začaly přimět Dillí i Tokio, aby nebraly americkou politickou trajektorii v Asii za samozřejmost. Zatímco se Indie a Japonsko vyrovnávají s asertivitou Číny, obávají se také důsledků potenciálního amerického omezení nebo záměrného rozhodnutí Washingtonu postoupit více prostoru asijskému Pekingu.
Zatímco Dillí a Tokio doufají v trvalou americkou roli ve stabilizaci Asie, musí se také pojistit proti divokým oscilacím v politice USA. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je přejít ke skutečnému spojenectví mezi Indií a Japonskem. Amerika nemusí mít proti takové alianci žádné námitky. Ve skutečnosti aktivně podporovala užší spolupráci mezi Dillí a Tokiem.
Potenciální spojenectví mezi Indií a Japonskem nemůže nahradit americkou moc, ani omezit Čínu. Jako sousedé Pekingu mají Dillí a Tokio velký podíl na kooperativním vztahu s Pekingem a zároveň silnou pobídkou zmírnit část čínského unilateralismu prostřednictvím regionálního systému rovnováhy sil.
I když je objektivní důvod pro alianci zřejmý, mohou Dillí a Tokio překonat svou strategickou setrvačnost a přijmout nezbytná subjektivní rozhodnutí? Jistě, Dillí a Tokio ušly dlouhou cestu od napětí kolem indických jaderných testů na konci devadesátých let. Ale než budou moci předvést alespoň alianční vztah, musí ujít ještě hodně daleko.
K této transformaci přispěli po sobě jdoucí premiéři v Dillí a Tokiu. Premiér Šinzó Abe, který je tento týden v Ahmedabádu na výročním summitu s indickým premiérem, si zaslouží zvláštní uznání. Během svého krátkého prvního působení ve funkci premiéra v letech 2006-07 Abe nastínil široký rámec pro silné strategické partnerství s Indií.
Naštěstí pro Indii má Abe od konce roku 2012 vzácnou druhou šanci na vedení Japonska. Dosáhl téměř nemožného tím, že přiměl japonský byrokratický establishment vyjednat s Indií dohodu o civilní jaderné spolupráci a politickou třídu ji schválit. Donedávna platilo, že japonská jaderná alergie Tokiu nikdy nedovolí spolupracovat s Indií na atomové energii. Premiér Narendra Modi dal Japonsko na vrchol své zahraniční politiky. Stejně jako Abe, Modi neustále pobízel indický establishment, aby o spolupráci s Japonskem uvažoval strategičtěji – od rozvoje vysokorychlostních železnic po modernizaci dopravní infrastruktury na severovýchodě.
Za Abeho a Modiho rozšířily Tokio a Dillí svou spolupráci v oblasti námořní bezpečnosti a dohodly se na spolupráci při podpoře konektivity a infrastruktury ve třetích zemích v sousedství Indie. Sdružují své zdroje – finanční i lidské – k rozvoji asijsko-afrického růstového koridoru.
I když je to všechno působivé, skeptici budou tvrdit, že bez významného obranného vztahu zůstávají řeči o spojenectví mezi Indií a Japonskem bezvýznamné. Ačkoli se vojenské výměny mezi Dillí a Tokiem v posledních letech rozšířily, obě strany mají daleko k důvěryhodnému obrannému partnerství, které může v nadcházejících desetiletích utvářet regionální bezpečnostní architekturu.
Část tohoto problému podtrhuje skutečnost, že jednání o nákupu japonských obojživelných letadel US-2i v Indii byla na léta zablokovaná. Nyní je čas, aby Modi a Abe ukázali, že dokážou překonat byrokratickou setrvačnost, která omezuje obranné možnosti mezi Indií a Japonskem. Modi a Abe určitě zvýšili očekávání potenciálního spojenectví mezi Dillí a Tokiem. Nemohou si však dovolit zaostávat v implementaci uprostřed současného geopolitického otřesu v Asii.