Může být Šanghajská organizace pro spolupráci regionálním orgánem, který stabilizuje Afghánistán?

C Raja Mohan píše: Nezadržujte dech. Přes všechen ten politický humbuk se SCO nepodařilo prohloubit regionální spolupráci ve Střední Asii.

Při pohledu ze subkontinentu vypadá SCO rozhodně lépe než Jihoasijská asociace regionální spolupráce (SAARC). (Ilustrace: CR Sasikumar)

Na první pohled má vrcholná schůzka Šanghajské organizace pro spolupráci tento týden v Dušanbe v Tádžikistánu dobrou pozici, aby vedla stabilizaci Afghánistánu po americkém ústupu a znovuoživení Talibanu. Nezadržujte však dech.

Přes všechen ten politický humbuk SCO neprohloubila regionalismus ve Střední Asii. Ve srovnání se svými vrstevníky ve východní Asii a Evropě nijak zvlášť nezáří. Dvě desetiletí po svém zformování – bylo založeno jen několik týdnů před útoky na New York a Washington z 11. září – institucionální slib SCO zůstává právě tím – slibem.

Při pohledu ze subkontinentu vypadá SCO rozhodně lépe než Jihoasijská asociace regionální spolupráce (SAARC). Skutečnost, že Indie a Pákistán, jejichž rozdíly znemožňují i ​​pravidelná jednání SAARC, se aktivně účastní SCO, by poukazovalo na její atraktivitu. Ale pak je SAARC taková nízká laťka.

Jistě, krize v Afghánistánu představuje pro ŠOS velkou příležitost realizovat své regionální ambice. Důležitost SCO pro Afghánistán se zdá být samozřejmá, když se podíváte na její sponzory a členy. Jejími zakládajícími vůdci jsou dvě velmoci na východě — Rusko a Čína. Jeho dalšími počátečními členy byly Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a Kazachstán na sever a severovýchod od Afghánistánu. Indie a Pákistán byly v roce 2017 přijaty jako řádní členové.

Kromě Afghánistánu jsou pozorovateli Írán, Bělorusko a Mongolsko. Írán je prý na dobré cestě k plnému členství. SCO má řadu partnerů pro dialog. Patří mezi ně Arménie a Ázerbájdžán ze sousedního Kavkazu a Turecko o krok dále na Západ.

Partnery dialogu jsou také Nepál a Srí Lanka ze subkontinentu a Kambodža z jihovýchodní Asie. Na organizaci, která nese jméno Šanghaj, ale zaměřuje se na Střední Asii, vypadají její spolupracovníci nesourodě.

Očekává se, že SCO přidá Egypt, Katar a Saúdskou Arábii jako partnery pro dialog. To, že rozmanitost ovlivňuje soudržnost, je hlavním rysem regionálních institucí. Jak rozšiřovalo své členství, SCO se nepřekvapivě snažilo prohloubit institucionální spolupráci.

V mixu také chybí jedna důležitá země. Jde o Turkmenistán, který sdílí 800 km dlouhou hranici s Afghánistánem a 1 150 km dlouhou hranici s Íránem. Organizačním principem turkmenských vládců je absolutní neutralita – berte to jako extrémní formu neangažovanosti. Odmítá se připojit k jakékoli regionální instituci, politické nebo vojenské.

Snaha Ruska vybudovat regionální instituci na své středoasijské periferii probíhala paralelně s jeho plány na takzvaný strategický trojúhelník s Čínou a Indií.

Strategické fórum Rusko-Indie-Čína, které se vyvinulo v BRICS, bylo na globální úrovni o otupení amerického unipolárního momentu, který následoval po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. SCO bylo o omezení amerického dosahu do Střední Asie.

SCO předcházelo vytvoření Šanghajské pětky – Rusko, Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Tři bývalé sovětské republiky sdílely dlouhou hranici s Čínou. Účelem Šanghajské pětky bylo stabilizovat tuto hranici a také stavět na společném čínsko-ruském zájmu zabránit americkému vměšování do jejich středoasijského dvorku.

Moskva a Peking byly také špatně s americkou vojenskou přítomností v Afghánistánu a jejím dopadem na Střední Asii. Ústup americké armády z Afghánistánu vyvolal radost jak do Moskvy, tak do Pekingu, ačkoli veřejně kritizují ukvapený ústup prezidenta Joea Bidena.

Oslabil by ústup USA tmel, který spojuje Moskvu a Peking ve střední Asii, nebo jej utáhl? Přestože mají Rusko a Čína k sobě blíž než kdykoli předtím, jejich zájmy nejsou ve Střední Asii úplně stejné.

Zatímco opatření na budování vojenské důvěry rostla pod hlavičkou SCO, Rusko mělo pro tento region vlastní bezpečnostní organizaci, nazvanou Organizace smlouvy o centrální bezpečnosti (CSTO). Tři členové SCO – Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán – spolu s Arménií a Běloruskem jsou členy CSTO.

Rusko se považuje za jediného ochránce bývalých sovětských republik a nemusí být připraveno sdílet tuto roli s Čínou – ano koordinaci, ale ne čínsko-ruské bezpečnostní dyarchii.

Zdá se také, že Moskva se zdráhá podpořit čínské návrhy na podporu obchodní integrace pod hlavičkou SCO; preferuje Euroasijskou hospodářskou unii (EAEU) pod vlastním vedením. Čína není členem CSTO ani EAEU. To je jeden z důvodů slabosti regionalismu SCO.

Středoasijští členové SCO mají své vlastní spory a snaží se vyvinout kolektivní přístupy ke svým společným regionálním bezpečnostním výzvám. Není tedy překvapením, že jsou v rozporu s Talibanem.

Turkmenistán, který není součástí SCO, byl zcela otevřený zapojení Talibanu v souladu s jeho zásadami neutrality. Někteří ruští analytici vidí Turkmenistán jako potenciální slabý článek v obraně proti potenciálním hrozbám Talibanu pro region. Zdá se, že Uzbekistán je otevřený opatrnému jednání s Talibanem.

Ale Tádžikistán, vzhledem ke své příbuznosti s afghánskými Tádžiky a přímým spojením s údolím Pandžšír přes hranici, ostře kritizoval vývoj Kábulu za vlády Talibanu. Írán, který má etnické a jazykové vazby s persky mluvícími Tádžiky, se zdá být stejně znepokojen politikou Talibanu vůči menšinám.

Stejně jako Moskva a Peking byl Teherán šťastný, když viděl Američany odcházet poníženě, a zdálo se, že doufá v pozitivní spolupráci s Talibanem. Tyto naděje byly možná prozatím pozastaveny, ne-li zavrženy. Netřeba dodávat, že Indie a Pákistán jsou na Talibanu póly od sebe.

Vzhledem k těmto rozdílům je nepravděpodobné, že by SCO mohlo přijít s regionálním řešením afghánské krize. Jediná skutečná afghánská konvergence je dnes mezi Pákistánem a Čínou. Očekávejte, že se pokusí přimět SCO k pozitivnímu zapojení do Talibanu. Většina ostatních má vážné obavy.

I když SCO není působivou regionální institucí, zůstává důležitým diplomatickým fórem. Dillí se snažilo plně využít diplomatických možností SCO bez jakýchkoli iluzí o její účinnosti.

Na summitu SCO tento týden by měl premiér Narendra Modi připomenout ostatním vůdcům tři zla, která se SCO rozhodla porazit – terorismus, extremismus a separatismus. Málokdo by nesouhlasil s tím, že Taliban ztělesňoval všechny tři hříchy v minulosti. Dnes Tálibán a jeho mentor Pákistán tvrdí, že hříšník se chce stát svatým.

Zatímco Indie musí přispět ke společnému úsilí v SCO, aby dodržela Taliban a Pákistán, bude těžké sázet na úspěch. Dillí se musí zaměřit na nalezení společné řeči s těmi členy SCO, kteří sdílejí obavy Indie ohledně Afghánistánu.

Tento sloupek se poprvé objevil v tištěném vydání 14. září 2021 pod názvem ‚Don’t bank on Shanghai group‘. Autor je ředitelem Institutu jihoasijských studií, National University of Singapore a redaktorem mezinárodních záležitostí pro The Indian Express.