Hrbolatá cesta k 12. ministerskému zasedání WTO

Členové WTO jsou nyní sjednoceni na ukončení pandemie a zdůraznili svůj závazek být flexibilní a neustále se zapojovat. Na tomto impulsu by se mělo stavět

Generální ředitel WTO Ngozi Okonjo-Iweala. (fotografie AP)

Napsal Priyanka Pandit

Přípravy na 12. ministerskou konferenci Světové obchodní organizace (WTO), která se bude konat v Ženevě od 30. listopadu do 3. prosince, probíhají od jmenování jejího nového generálního ředitele Ngozi Okonjo-Iweala v březnu 2021. událost, o dva roky opožděná, představuje vynikající příležitost k oživení mnohostranného obchodního systému, který dlouho trpěl opakujícími se patovými situacemi, oslabením mechanismu řešení sporů a narušenou důvěrou mezi členy. Ačkoli pandemie Covid-19 zdůraznila nepříznivé dopady na globální obchodní frontu a vyvinula nové tlaky na WTO, přání mnoha vlád po integraci do globální ekonomiky stále přetrvává, jak je zdokumentováno ve zprávě Global Trade Alert Report z října 2020.

Na zasedáních Generální rady, která se konala prostřednictvím videokonferencí, vyjádřilo mnoho členů WTO svůj záměr navrhnout kolektivní strategii ke zmírnění dopadů pandemie. Pokračující práce na nových návrzích, které mají být předloženy k diskusím během nadcházejícího ministerského zasedání, odhaluje, že nic nenasvědčuje tomu, že by se WTO v blízké budoucnosti stala irelevantní. Revitalizace WTO však bude pravděpodobně dlouhotrvající proces a její návrat na výsluní bude pravděpodobně určen její schopností snížit zranitelnost v dodávkách základního zboží a služeb a podpořit obnovu.

Rozhovory o reformě WTO probíhají již více než deset let a opakovaně se potýkaly s problémy kvůli neshodám mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi ohledně priorit a způsobů jednání. Co se týče reformních návrhů, rozvinuté země silně upřednostnily vícestranný převažující princip konsensu, aby mohly vést jednání se spojenci o otázkách, kde chybí mnohostranný mandát. Přestože je otevřený vícestranný systém účinným nástrojem k překonání mnohostranné patové situace, rostoucí trend uzavřené a exkluzivní varianty vícestranných jednání vedených USA a Austrálií zesílil obavy, že se mezi nejmenší a nejchudší země WTO dostane na vedlejší kolej.

Tyto obavy proto pravděpodobně brání probíhajícím mnohostranným iniciativám, zejména ve sporných oblastech, jako je usnadnění investic a elektronický obchod, v dosahování konkrétních výsledků. Také neúspěch v uzavření kola jednání z Dohá po více než dvě desetiletí pravděpodobně vrhne stín na nadcházející ministerské zasedání v Ženevě. Koalice rozvojových zemí G20, která zásadně posunula podmínky zapojení do zemědělství, nedokázala přesvědčit rozvinuté země, aby provedly podstatné škrty ve svých zemědělských tarifech a omezily zemědělské dotace. Neochota ze strany USA a EU splnit závazky týkající se zemědělské reformy ztížila dosažení kompromisu ohledně obecných modalit na zasedání v červenci 2008. Převládající mocenské asymetrie mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi dále zkomplikovaly propast v otázkách zemědělství spolu s koloniálním dědictvím, které ovlivnilo vnímání vzájemné důvěryhodnosti během jednání. Od té doby proběhlo velmi málo věcných jednání o zemědělství, přinejmenším o domácí podpoře a otázkách přístupu na trh.

Celkový trend nyní ukazuje na posun od starých problémů k novým oblastem, jako je obchod se službami, digitální obchod a usnadnění investic. Posun k novému obchodnímu narativu získal během čtyřletého funkčního období amerického prezidenta Donalda Trumpa významnou trakci. Trump se agresivně snažil zbavit mnoho rozvojových zemí ustanovení o zvláštním a rozdílném zacházení (S&DT) ve jménu vytvoření spravedlivého a rovného obchodního systému. Obvinil WTO, že koriguje ekonomické chování Číny, a zablokoval jmenování nových soudců do odvolacího orgánu, čímž jej učinil nefunkčním.

S&DT se zvláště ukázala jako kontroverzní oblast, kde značně vzrostla nejednota jižních mocností. Od zemědělství přes bavlnu až po rybolov se rozvojové země nedokázaly dohodnout na společném kritériu, které by se kvalifikovalo pro zacházení s S&DT a přechodná období. Zejména jednání o rybolovu a obtížnost dosažení dohody o odstranění škodlivých dotací přispívajících k nadměrné kapacitě a nadměrnému rybolovu byla evidentní na zasedání ministrů obchodu konaném dne 15. července. Ačkoli si členové WTO stanovili cíl uzavřít jednání do 12. Ministerské přiblížení se k dohodě se může ukázat jako složité kvůli řadě strukturálních, definičních a právních výzev.

Nejnaléhavějším problémem, kterému WTO čelí, je však obtížnost dosáhnout dohody o výrobě a distribuci vakcín, léků a diagnostiky Covid-19 zaměřené na podporu inkluzivního zotavení. Aby se vyřešily globální nerovnosti v globální produkci a distribuci, vyzvaly Indie a Jižní Afrika k dočasnému pozastavení klíčových práv duševního vlastnictví (IP) souvisejících s léky, vakcínami a technologií Covid-19. Vakcinační nacionalismus, který přijali bohatí členové WTO, prohloubil deficit důvěry mezi rozvinutým a rozvojovým blokem. Přestože Bidenova administrativa rozšířila podporu navrhovaného zřeknutí se práv duševního vlastnictví, přetrvávají značné překážky. USA jasně neuvedly, jak by to chtěly zhmotnit, a kolem přenosu znalostí a technologií potřebných k výrobě vakcín a dalších lékařských produktů panuje značná nejednoznačnost. EU, která je proti návrhu na výjimku, navrhla alternativní cesty, které se opírají o využití stávající flexibility TRIPS prostřednictvím povinného udělování licencí.

Navzdory neshodám Indie prosazuje seriózní zapojení do textových jednání o dočasném zřeknutí se zásadních práv duševního vlastnictví potřebných k řešení nedostatku vakcín. Nové Dillí se však nadále zdráhá uplatňovat povinné licencování pro vývoj vakcín proti Covid-19, které EU a další vyspělé ekonomiky doporučují. Podle jejího názoru cesta povinného udělování licencí nemůže být globálním řešením nebo nahradit potřebu komplexního zproštění platnosti dohody TRIPS a aktivního partnerství vzhledem k naléhavosti řešení následných vln pandemie. Povinné licencování vyžaduje nejen splnění těžkopádných podmínek, ale také komplexní koordinaci, zejména v případě výroby vakcín.

Další otázkou, kterou se Indie aktivně zabývá, je vypracování trvalého řešení pro držení veřejných zásob na nadcházející konferenci v Ženevě. Pandemie vážně zasáhla globální potravinové dodavatelské řetězce a představuje velkou hrozbu pro životy a živobytí, zejména v rozvojovém světě. Indie se proto důrazně hlásí k širší agendě obchodu a zajišťování potravin a argumentuje proti pokračování jednání o nových otázkách, jako je elektronický obchod, usnadnění investic ve WTO, dokud nebudou vyřešeny problémy z kola jednání z Dohá. Nové Dillí se také dovolává podobných obav o bezpečnost potravin a živobytí při jednáních WTO o rybolovu, když obhajuje potřebu S & DT chránit malé a drobné rybáře v rozvojových zemích.

Jistě, nový generální ředitel Okonjo-Iweala má před sebou impozantní úkol, kterým je prolomit současnou zajetou kolej v organizaci a pomoci členům dosáhnout vzájemně prospěšných dohod na 12. ministerském zasedání. Mohla by to udělat tím, že nalezne správnou rovnováhu v textu pro vyjednávání, který zohledňuje různé úrovně ekonomického rozvoje členů a zajišťuje, že flexibilita nepodkopává udržitelnost životního prostředí nebo globální společné hodnoty. Pomáhá to, že členové WTO jsou nyní sjednoceni na ukončení pandemie a zdůraznili svůj závazek být flexibilní a neustále se zapojovat. Okonjo-Iweala by se proto měla chopit dynamiky a pracovat na budování důvěry mezi členy, kteří jsou stále více lhostejní k vzájemným obavám a ziskům ze spolupráce.

Autor je postdoktorand Ashoka-Harvard Yenching na katedře mezinárodních vztahů a studií správy věcí veřejných, Shiv Nadar University