Buddha, první lékař mysli

Buddhou se člověk nestane okamžitě, ale vždy existuje naděje, že se osvobodíme od lpění na touhách a odpoutanosti. Vidět věci takové, jaké jsou.

Buddhou se člověk nestane okamžitě, ale vždy existuje naděje, že se osvobodíme od lpění na touhách a odpoutanosti.

Letadlo křižovalo ponurými mraky a prořízlo se studeným větrem, aby přistálo v bujné krajině Skotska v Aberdeenu.

Nastal čas následovat dlouhotrvající vášeň mít meditační drážku. A tak jsem opustil práci a přistál na neznámém a od světa odpojeném místě.

Miluji vypínání telefonu a nestarám se o civilizaci. Obdivuji a toužím po takovém klidu. Konečně jsem to dokázal.

To byly některé z myšlenek, které jsem vytvořil během meditačních sezení. Jakmile se moje mysl vrátila do přítomnosti, byli sešrotováni. Tento článek jsem několikrát přepsal, samozřejmě v mysli, jen abych si uvědomil marnost takového cvičení, abych se pozastavil nad budoucností. To bylo hlavní poselství 10 blažených dnů, které jsem strávil u opata na venkově Aberdeenu.

Žijeme v pesimistickém světě. Nežijeme ve světě, jaký je. Prostě pokračujeme v životě, místo abychom přijali jeho krásné rysy – chtěné, nechtěné, stále se točící v touze po více. Bažení, sobectví a nevědomost tvoří základ konfliktů. Toto pozorování Buddhy po jeho osvícení přichází dosvědčit, když jsme ve stavu zranitelnosti. Čtení po čtení o Dhammě a různých suttách nám vypráví o stavu lidstva, které je utápěno v negativitě. Při poslechu modliteb a zpěvů v jazyce Pali si lze všimnout, jak moc byl Buddha investován do smrtelné bolesti lidských bytostí, což je starostí mysli.

10 dní jsem sledoval dva buddhistické mnichy, kteří se snažili držet krok s jejich zbožným, přísným a harmonickým životem. Ctihodný Sujano, mnich nepálského původu, a Ven Tatthidhammo ze srílanského původu mě adoptovali a byli stejně soucitní a milující, jak si člověk představuje mnichy. Byla to pro mě neuvěřitelná příležitost spojit se se sebou samým pod vedením ctihodných mnichů. Vrcholem byly modlitby a meditace dvakrát denně. Učedníci přicházejí, aby vzdali úctu Trojitým drahokamům – Buddhovi, Dhammě a Sangze.

Mniši nejedí po poledni a nevaří. Jídlo je třeba darovat (dana). Spoléhají se tedy na učedníky, kteří jim poskytnou jídlo. Tato praxe vychází z pokynů Buddhy. Být mnichem znamená neustále kontrolovat šest smyslů – oči, ucho, jazyk, nos, mysl a tělo. A totéž radí ostatním.

Existují různé vrstvy meditace. Účelem všímavé meditace – vipassany instruované Buddhou v satipatthana suttě je žít v přítomnosti a být si toho vědom. Naše mysl se snaží vyhrabat informace buď z minulosti, nebo nabídnout iluze o budoucnosti. To přináší neuvědomění si sebe sama a doby, ve které žijeme. Mantrou být šťastný a osvobozený od nerovnováhy života je žít v přítomnosti. Co to znamená žít přítomností? Znamená to být si vědom toho, co se děje nyní. Kdykoli se mysl zatoulá do minulosti a budoucnosti, je třeba ji vrátit zpět do přítomnosti a uvědomit si přítomnost. Tento zvyk je třeba pěstovat. Dá se to udělat meditací, dobročinností a opuštěním věcí. Základní pravdou tohoto světa je anicca – změna a nevyhnutelnost nestálosti. Jakmile si to uvědomíme a zažijeme to prostřednictvím sebe (meditace), pak není třeba toužit po úzkostech, starostech a stresu. Snažíme se zdokonalit něco, co se nakonec změní. Jaký je tedy účel našich starostí a pošetilých postojů, kdy se snažíme vše ovládat? Je lepší vědět, že takový pokus nestojí za to.

Obvykle slyšíme o sebelásce a péči o sebe. Ale co to vlastně znamená? Je to abstraktní pojem, nebo můžeme vyvinout mysl k dospělosti? Jedním z účinných způsobů je věnovat čas rozvoji koncentrace. To může pomoci vstoupit do stavu pañña (moudrosti) – myslet jasně a nepodléhat iluzím. Existuje velký soubor takových duševních činností, ze kterých je třeba vytvořit návyk.

Buddhisté, které jsem během 10 dní potkal, byli ti, kteří nebyli zaslepeni pouze rituálním uctíváním. Dodržovali také disciplínu meditace a měli Mettá Bhavanu – modlitbu a přání ocenění pro každého, počínaje sebou samým. Zásluhu za to musíme připsat silné síle sanghy, která se tomu věnovala s maximální oddaností a vírou. Návštěva opata mě jistě ujistila o skvělé práci vykonané v sousedních zemích Indie. Bylo tak uklidňující vidět cizince, jak skandují v jazyce Pali – jazyce Indie a vlastní jej jako svůj vlastní. Buddhisté z Indie se mají pár věcí naučit a sdílet. Buddha je mocnou kotvou přátelství a společenství mezi zeměmi, které mají buddhistické komunity. Sociální a duchovní by měly jít spolu bez rozporů a soudů.

Covid zvláště svedl mnoho lidí dohromady pod společným smutkem a bolestí. Lidé jsou zahaleni do duševního stresu a úzkosti. Mentální je v Indii velmi hanobený termín. Znamená to jednoduše mysl. Prvním lékařem mysli byl Buddha.

Buddhisté i nebuddhisté by tedy měli vždy upřednostňovat mysl jako předmět práce a péče. Buddhou se člověk nestane okamžitě, ale vždy existuje naděje, že se osvobodíme od lpění na touhách a odpoutanosti. Vidět věci takové, jaké jsou.

Dobře! Čas jít a meditovat. Mnich právě zazvonil na gong.

Suraj Yengde, autor knihy Caste Matters, je kurátorem čtrnáctideníku „Dalitality“.