Boj Bilkise Bana za spravedlnost, důstojnost a rovnost udržuje při životě myšlenku občanství

Bilkis Bano je typický Ind, jakého od nás naše ústava vyžaduje. Možná je nevzdělaná, ale rozumí duchu preambule. Chápe váhu slov, My, lidé Indie.

Bilkis Bano, banda Bilkis Bano, nepokoje Godhra, nepokoje v Gudžarátu, odškodnění Bilkis Bano, pálení vlaku Godhra, indický expresBilkis Bano byl gangrapdován během nepokojů v Gudžarátu v roce 2002

Hlasoval jsem a hlasuji pro jednotu země. Věřím demokratickému systému naší země a věřím volebnímu procesu. Jednoduchá slova, ale získají auru, když se podíváte na osobu, která toto prosté prohlášení říká. Osoba v burkách, kterou si můžete splést s jednou ze zaostalých muslimek, po kterých naši vládci touží osvobodit od svých krutých manželů. Kamera nezachytila ​​jejího manžela a jejího čtyřletého dítěte, kteří ji doprovázeli do volební místnosti v Devgarh Baria v okrese Dahod v Gudžarátu.

Jmenuje se Bilkis Bano a je indickou občankou. Při odevzdání svého hlasu 23. dubna potvrdila svou indiánství a vznesla nárok na svá občanská práva. Musíme si pamatovat, že byla na 17 let zbavena volebního práva, nucena opustit svůj stát a měnit místa jako nomád. Po celou tu dobu se však Indie nevzdala. Jejím hledáním a bojem byla spravedlnost a 23. duben byl v jejím životě a v historii nezávislé Indie dnem červeného písmene. V tento den mohla Bilkis nejen uplatnit své právo občanky, ale nejvyšší soud země také uznal závažnost nespravedlnosti, která jí byla způsobena, a stanovila odpovědnost státu za to, že jí a její rodině nezajistí bezpečí a jistotu.

Bilkis Bano je typický Ind, jakého od nás naše ústava vyžaduje. Možná je nevzdělaná, ale rozumí duchu preambule. Chápe váhu slov, My, lidé Indie. Abychom byli součástí tohoto množství, musíme si pamatovat slavnostní předsevzetí zajistit spravedlnost, svobodu a rovnost pro sebe i pro naše spoluobčany.

Volíme sami, ale občanství nelze dosáhnout izolovaně. Tvoří se pouze ve sounáležitosti. Tím, že stála s Bilkis v jejím úsilí udržet si své občanství, její četní přátelé v Bombaji, Ahmedabadu, Vadodara, Lucknow a Dillí také potvrdili své občanství. Na cestě za spravedlností ji doprovázeli ti, kteří nejsou jejími příbuznými ani souvěrci a kteří ji před rokem 2002 také neznali. Zůstali neochvějně podporováni a nesnažili se získat žádnou slávu. Vytvářeli tak solidaritu, která je moderní a nezbytný základ pro vytvoření národa.

Vzpomeňte si na domorodou ženu a její rodinu, která poprvé spatřila zakrváceného Bilkise Bana, gangrapovaného 3. března 2002, který ji oblékl a poskytl jí přístřeší. Stali se také svědky zločinu, který jí byl spáchán. A nezakolísali, nezklamali Bilkise Bano.

Odškodnění ve výši 50 milionů rupií, které Nejvyšší soud požádal vládu Gudžarátu, aby zaplatila Bilkis, potvrzuje, že Bilkis ji nedokázal ochránit a také její neochotu pomoci jí zajistit spravedlnost. Kdo ji nedokázal ujistit, že je v bezpečí? Kdo jí odmítl podat ruku v jejím hledání spravedlnosti?

Je důležité, aby její gudžarátští krajané pochopili význam této kompenzace a nežárlili na ni. Neslyšme znovu to, co nám bylo tak často řečeno – že muslimové pálí své domy a nechávají se týrat za peníze. Ne, kompenzace vyplývá z principu odpovědnosti státu zajistit každému svému občanovi bezpečnost a důstojnost. Když Bilkis odmítla přijmout 500 000 rupií, které jí nabídl stát Gudžarát, pouze potvrdila hodnotu lidskosti, že s ní nelze zacházet na lehkou váhu.

Bilkis řekla, že hlasovala pro jednotu země – jakou má pravdu! Protože má právo mluvit o jednotě Indie, pochopila to tak, že se stěhuje z jednoho města do druhého, z jednoho státu do druhého, z jedné rodiny do druhé – to vše spojuje touha spoluobčana po spravedlnosti a důstojnosti. Tím si získali její důvěru a ona jim důvěřovala, pro ni cizím lidem, než začal boj.

Tak se kuje indiánství. Vzpomeňte si na slova B R Ambedkara. Přál si, aby toto indiánství bylo způsobem života, který považuje svobodu, rovnost a spravedlnost za nedělitelné. Bez bratrství by se svoboda a rovnost nemohly stát přirozeným řádem věcí. Ambedkar zdůraznil, že tyto principy nám nejsou dány. Musíme si je zajistit sami, což je boj, kterého se musíme všichni účastnit jako vlastní. Prostá Bilkisova slova musíme slyšet všichni. Bylo jí jasné, že bojuje za spravedlnost a ne za pomstu. Ve volebním vzduchu, plném volání po pomstě, znějí její slova divně, jako by nepatřila do této země. A přesto jsou to naše slova, mluvená za nás.

Přijde den, kdy bude příběh o bitvě u Bilkis Bano nezbytným čtením pro naše děti, které díky němu pochopí úsilí, které tato indiánství obnáší. Den, kdy s Bilkisem bude zacházeno jako s jedním z hrdinů nezávislé Indie – s hrdinou, který zachoval naši víru a naději v Indii naživu.

Musíme také pochopit význam Bilkisova hlasování. Je to rozhodně hlasování o nedůvěře politice, která odmítla stát po boku lidí, kteří nejvíce potřebovali její podporu, což je zanechalo zranitelnými a osamělými a které rozbilo bratrství, které Ambedkar považoval za zásadní pro Indii. Když půjdeme volit, musíme jí odpovědět. Jsme s ní, nebo je ve své naději a boji sama?

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 25. dubna 2019 pod názvem ‚Citizen Bilkis Bano‘. Spisovatel vyučuje hindštinu na univerzitě v Dillí.