Kromě černé a bílé

Oscary udělaly dobře, když zvýšily rozmanitost cen. Je třeba udělat více.

Pro kampaňJe zřejmé, že velký tlak Akademie na rozmanitost přišel spíše jako reakce na trvalou špatnou publicitu než jako skutečná touha odměnit uměleckou rozmanitost.

Není pochyb o tom, že od roku 2015-16, kdy došlo k pobouření kvůli #OscarsSoWhite, Akademie podnikla kroky, aby zajistila, že bude vyřešena její obrovská zaujatost vůči bělošským mužům. Nejvýznamněji se rozšířil okruh členů, kteří vybírají nominované a vítězné, aby se stal reprezentativnějším z hlediska rasy i pohlaví. A na první pohled se zdá, že iniciativy fungují. Jak BlacKkKlansmen, tak Black Panther se například ucházejí o nejlepší film, stejně jako loni Get Out a předloni Moonlight.

Znamená ale nominace a ocenění filmů, jejichž jádrem jsou menšinová a přistěhovalecká témata a prostředí, že jsou nyní Oscary skutečně progresivní? Je zřejmé, že velký tlak Akademie na rozmanitost přišel spíše jako reakce na trvalou špatnou publicitu než jako skutečná touha odměnit uměleckou rozmanitost. Za druhé, až na pár výjimek, menšinoví herci bývají nominováni a oceňováni za menšinové role, kde hrozí exotizace ve jménu diverzity a reprezentace. A konečně, co se týče pohlaví, Akademie má před sebou míle. Kromě kategorií pouze pro ženy (nejlepší herečka, nejlepší herečka ve vedlejší roli) je zastoupení žen velmi nízké. Například během 90leté historie Oscarů byla jen jedna žena oceněna jako nejlepší režie a pouze pět bylo nominováno.

Oscary jsou samozřejmě snadný cíl. Udílení cen je snadněji napadnutelné než celé odvětví, které již dlouho žije s myšlením, že nekonvenční rovná se ztrátové. V posledních letech, kdy se filmy jako Black Panther a Ocean’s 8 staly komerčními úspěchy, však tato logika již není ospravedlnitelná. S tím, jak filmy tvoří rozmanitější herci a štáby, bude jich o Zlatou sochu ucházet stále více.