Úzkost z útlaku
- Kategorie: Názor
V prostředí diskriminace se mnoho muslimů snaží najít bezpečný prostor, kde by mohli mluvit o své krizi duševního zdraví
Stát vždy využívá své pravomoci k tomu, aby posunul muslimské identity na konec naší společenské hierarchie. Navíc, a jak se očekávalo, byly muslimské ženy také nuceny k neslyšnému potlačování. Také napsal Rishika Jain
Indie je známá jako sekulární stát, ale nespravedlnost a diskriminace vůči menšinám a nižším kastám vypráví jiný příběh. V různých případech v průběhu času muslimská komunita trpěla v rukou státu. Byly přijaty zákony, které se nepřímo snaží zajistit, aby se komunita necítila ve své zemi jako doma. Mnoho lidí nebere v úvahu, jak stát lapá hlasy menšiny tím, že jejich nesouhlas mlčí. Protest Shaheen Bagh byl historický – muslimské ženy z celé Indie se sešly, aby chránily svá práva a protestovaly proti diskriminačnímu CAA. Ale Nejvyšší soud, když vyřizoval petice na protesty Shaheen Bagh, rozhodl, že protesty lze konat pouze na určených místech.
Jako aktivistka tento verdikt nepřekvapuje, ale přesto je zklamáním. Muslimské ženy byly vždy vynášeny jako známky ochrany islámu. V patriarchálním světě čelí jak náboženskému, tak genderovému útlaku. Jsou terčem jak státu, tak členů jejich vlastní rodiny. Tady náš útlak nekončí. Když členové komunity vystoupí, aby promluvili, čelí tupé síle drakonických zákonů, jako je UAPA. Během protestů proti NRC a nepokojů v Dillí byli muslimští aktivisté, akademici a mládež diskriminováni a cílem policie. Studentští aktivisté, jako Umar Khalid a Safoora Zargar, museli čelit kriminálnímu útlaku kvůli své muslimské identitě. To ovlivnilo nejen jejich fyzickou a psychickou pohodu, ale také negativně ovlivnilo jejich finanční situaci.
Stát vždy využívá své pravomoci k tomu, aby posunul muslimské identity na konec naší společenské hierarchie. Navíc, a jak se očekávalo, byly muslimské ženy také nuceny k neslyšnému potlačování. Byl jsem svědkem toho, jak moji přátelé a rodina byli brutálně obtěžováni státem, a stále se od nich očekávalo, že budou pokračovat v protestu bez jakéhokoli zájmu o své vlastní já. Bylo to traumatizující, konstatoval náš kolega. Aktivisté z naší komunity jsou vždy na seznamu sledovaných úřadů.
Neustálý nedostatek spravedlnosti a uvěznění vůdců komunit nás zanechaly v neustálém stavu frustrace a strachu. Mnoho z nás se bojí prohlásit svou muslimskou identitu. Nezáleží na tom, jestli máme stabilní zaměstnání nebo ne, jestli jsme ekonomicky nezávislí nebo ne, strach ze zatčení čistě kvůli našemu náboženství nikdy nepřestane. Něco tak malého, jako je přeposlání zprávy, která je kritická vůči vládě, je považováno za protinacionalistické, říká přítel. Všechny tyto incidenty nesmírně ovlivnily duševní zdraví komunity. Nebyly však provedeny žádné studie, které by analyzovaly korelaci mezi jednáním státu a jeho vlivem na duševní zdraví muslimské komunity.
Možnost přístupu ke službám duševního zdraví je výsadou, když významná část muslimů není finančně zajištěna. Ti z nás, kteří si mohou dovolit terapii, se snaží najít odborníky na duševní zdraví, kteří dokážou rozpoznat duševní stres, který pochází z institucionalizovaných struktur útlaku. Často se řídí tradičním biomedicínským přístupem, mají tendenci se zaměřovat pouze na klasifikaci našich duševních nemocí a nezkoumají psychosociální příčiny, které za nimi stojí. Většina diskusí o strukturálním útlaku obvykle končí radou ze staré školy přijmout tvrdou realitu, spíše než budovat přesvědčení bojovat proti útlaku. Naše kamarádka aktivistka popsala svou zkušenost s předchozím lékařem v oblasti duševního zdraví jako neproduktivní a duševně únavnou, protože jí nemohli poskytnout bezpečný prostor, aby mohla volně sdělit své obavy. Toto není ojedinělý incident; lidé z celé komunity sdíleli podobné zkušenosti o tom, jak nejsou schopni sdílet své obavy pramenící z jejich marginality s odborníky v oblasti duševního zdraví.
Kvůli tomu všemu naše skupina – Bebaak Collective – nedávno provedla třítýdenní online workshop s názvem Self and Community Care in Dark Times s cílem zvýšit povědomí o krizi duševního zdraví, které muslimská komunita čelí. Opakovaně nám bylo doporučeno, abychom se prováděním takových sezení nestali zranitelnějšími nebo dostupnými pro kontrolu. Je však nezbytné, abychom zahájili tyto důležité politické diskuse ve snaze poskytnout komunitní péči, kterou lidé žijící na okraji potřebují.
Dokud odborníci na duševní zdraví nepochopí obrovské problémy, kterým muslimská komunita čelí, mnozí odmítnou vyhledat pomoc. Chceme-li prolomit stigma duševního zdraví, pak musíme začít pozorovat a přijímat nespravedlnost, které menšiny čelí, abychom pomohli obnovit jejich duševní zdraví.
Hasina Khan je zakladatelkou Bebaak Collective a aktivistkou za občanská práva a ženy; Rishika Jain je studentkou psychologie na Mumbai University