Amerika je chycena mezi chudokrevným liberalismem a militantní Republikánskou stranou

PB Mehta píše: Charakter Republikánské strany se hluboce a hluboce změnil. Dům z karet mohl být dystopickou vizí nelítostného hledání moci jednotlivců. Současná vlna veřejné bezohlednosti v americké politice je ale jiného řádu.

Lidé chodí poblíž Bílého domu, pátek 6. listopadu 2020, ve Washingtonu. (fotografie AP)

Jakou budoucnost si můžeme pro Ameriku představit, když čekáme na konečné výsledky voleb? Optimističtějším scénářem je návrat k tomu, co by se dalo nazvat pohledem Západního křídla na politiku: centristickému liberálnímu konsenzu se daří překonat rozpory mezi oběma stranami. Americké instituce prošly. Demokratická strana se vrátí ke kulturnímu a ekonomickému centrismu. Pravice se nebude muset bát levice. Sám Joe Biden bude méně polarizující postavou. Nějak se mu podaří dostatečně napravit fungující vztah s Mitchem McConnells z celého světa a Amerika znovu získá své noblesní centrum řízené normami. Mnoho lidí, kteří hlasovali pro Bidena, v jistém smyslu doufalo v tento druh obnovy. Bidenův prezidentský úřad do jisté míry zastaví hnilobu ve výkonné moci – a jak ukázal Trump, americký prezident může administrativními kroky hodně změnit, pokud se tak rozhodnou.

Existují však dobré důvody domnívat se, že toto obnovení statu quo je nepravděpodobné. Svět Západního křídla, pokud vůbec kdy existoval, se totiž politicky rozpadl různými způsoby, částečně proto, že to byl svět, který ignoroval plutokracii, elitářství, válku a rasismus, které jsou nyní živými tématy politiky.

Střed západního křídla držel pohromadě přehlížením hloubky rasových rozporů. Byl to v nejlepším případě projekt na zlepšení občanských práv, který postupně překoná rasové rozdíly. Hnutí Black Lives Matter otřáslo touto liberální samolibostí ohledně meliorativního projektu a odhalilo jeho omezení. Afroameričané hlasovali, aby zachránili americkou demokracii před sebou samým, a není jasné, co vůbec znamená střední cesta v rase, kromě legitimizace špatného status quo.

Ale ať už se mění materiální realita rasy, není pochyb o tom, že z ideologického hlediska je Amerika nyní rasově polarizovanější. Téměř polovina voličů, kteří volili Donalda Trumpa, nemusí být rasistická. Rozhodně si ale nemyslí, že hlásání ideologie bílé nadřazenosti by mělo stačit k vetování jakéhokoli kandidáta. Lidé budou poukazovat na skutečnost, že hispánská podpora pro Trumpa byla silná a že hlas černochů šel také z velmi nízké základny. Mohl by to být základ pro to, aby Republikánská strana tvrdila, že se nemusí bát multirasové Ameriky? Ale na druhou stranu tyto volební fakty nemusí být nutně neslučitelné s ideologickým hlásáním rasismu. Mohlo by to být také redux 20. let, stará forma asimilace do bělosti. Může také poukázat na sílu rasy, kde pokrok a asimilace závisí na provedení tohoto kódu.

Mohlo by to také odhalit temnější pravdu, kterou Trump dokázal namítnout: že v realitě rasy a imigrace lidé nevidí mezi stranami propastný rozdíl. Problémem může být spíše neschopnost demokratů důsledně prosazovat morální vysokou úroveň než neexistence těchto problémů. V některých ohledech bylo Trumpovým nejúspěšnějším tahem v roce 2014 obvinění z pokrytectví proti demokratům. Ale tady je ta výzva: Pokrytectví může být částečně opravdové. Ale je to také částečně produkt kultury kompromisu. Proti byly kompromisy Demokratické strany. Poplatek za pokrytectví však funguje asymetricky: Může fungovat pouze tehdy, když si na prvním místě nárokujete morální standard. Naznačování, že demokraté jsou pokrytci, je záminkou, která umožňuje morální útěchu s tím, že nebude vetovat Trumpovu nadřazenost. Je to zvláštní morální alchymie naší doby, že když uděláte kompromis, jste pokrytecký a neautentický; pokud ne, jste extremista a narcista. Ale síla tohoto náboje klade důraz na určitý druh ošklivosti ve veřejném diskurzu, který ztěžuje dosažení konsenzu.

Názor | Ram Madhav píše: Americko-indické vztahy stojí na dvoustranných a pevných základech

Druhým leskem v konsensu West Wing bylo místo plutokracie a nerovnosti v americké politice. Trump měl být populistickou revoltou. Ale také obvinění z elitářství proti Demokratické straně se ukazuje jako složitější. Zdá se, že existuje propast, kde se domácnosti s příjmy nižšími než 100 000 USD kloní k demokratičtějším. Zdá se, že ve státech jako Michigan se dělnická třída vrátila zpět k Demokratické straně. Zdá se, že bílí muži a ženy, kteří nestudují vysokou školu, hlasují nepoměrně více pro Trumpa, stejně jako bílí muži, kteří studují vysokou školu. Příběh elitářství Demokratické strany je komplikovaný rasou a pohlavím. Existují přísná politická omezení toho, jak moc může levicová Amerika kývat; levicovost Demokratické strany je nesmírně přehnaná. Ale v éře hypermobilizované demokracie bude muset každá administrativa signalizovat odklon od pouhé obnovy starého ekonomického režimu, aby udržela svou základnu mobilizovanou.

Existuje další důvod, proč být skeptický k politice ušlechtilého konsensu. Charakter Republikánské strany se hluboce a hluboce změnil. Dům z karet mohl být dystopickou vizí nelítostného hledání moci jednotlivců. Současná vlna veřejné bezohlednosti v americké politice je ale jiného řádu. Nejde o soukromé spiknutí jako o veřejný projev vzdoru. Trumpova estetická přitažlivost byla jakousi projekcí, že mohl jednat bez jakýchkoli omezení. Republikáni jsou vlažní ve svém odsuzování Trumpovy ochoty delegitimizovat proces sčítání. Účelem toho je i nadále podporovat ideologický základ oběti. Potenciální legitimizace násilí v tomto příběhu je velmi vysoká. Více než hrozba odpuštění policie je zde hlubší investice do potenciálních dividend z násilí na pravici. A jeho přesvědčení, že to přinese politické výsledky.

Redakce | Podívaná na Donalda Trumpa útočícího na americký volební proces je zadržující a znepokojující – pro USA i pro svět

Je možné, že tyto rozpory nakonec vyřeší vnější síly a události: Liberalismus se zdál přitažlivý, když se nad ním vznášel stín bojů studené války; byla to demonstrace síly. To je důvod, proč byl tento starý liberální konsensus vždy založen na pokračování amerického liberálního primátu: živit války o globální dominanci, které se také ukázaly jako zkázu Ameriky. Trump se správně chopil válečných sklonů projektu liberální hegemonie. Možná, že vnímání hrozby ze strany Číny poskytne USA veřejný záměr překonat rozdělení. Ale jinak existuje riziko, že Amerika uvízne mezi chudokrevným liberalismem, který zrazuje svůj vlastní slib, a militantní Republikánskou stranou, ochotnou udělat cokoli, aby demokraty sesadila. Tyto volby poskytly Americe odklad. Mohlo by to ale také prohloubit jeho zásadní rozpory, pokud nevyčaruje novou představu o politice.

Tento článek se poprvé objevil v tištěném vydání 7. listopadu 2020 pod názvem ‚Not the West Wing‘. Autorem je přispívající redaktor The Indian Express.