Afghán nebo Ind? Dlouhý boj o identitu

Divya Goyal píše: I když afghánští Sikhové nacházejí nové domovy v nových zemích – a jsou nahlíženi prizmatem jejich náboženství a vazeb na Indii – jejich oblečení, jazyk, jídlo a kultura nesou odlišnou afghánskou identitu.

Kořeny sikhismu v Afghánistánu sahají až do 16. století. (Foto: Pritpal Singh)

Když do Indie přicházejí poslední várky afghánských sikhů a hinduistů z národa obleženého Talibanem – drží se vzpomínek na dobré dny při přípravě na život uprchlíků v nové zemi – mnozí tvrdili, že „jsme Afghánci“, a ne „Indiáni“ nebo „Hindustanci“, jak je vnímáno.

Skutečností je, že jako v případě většiny komunit je historie propojena. Kořeny sikhismu v Afghánistánu sahají do 16. století, kdy zemi navštívil Guru Nanak, aby šířil poselství míru, bratrství a tolerance. Podle jeho cestovní historie zaznamenané v nejstarších Janamsakhis, během svého čtvrtého udaasi (cestování) mezi 1519-1521, Guru Nanak navštívil dnešní Kábul, Kandahár, Jalalabad a Sultanpur s Bhai Mardana.

Brzy se v těchto končinách rozrostli stoupenci Guru Nanaka a mnoho stoupenců Sikhů z Kábulu začalo navštěvovat Paňdžáb, aby vzdali úctu sikhským guruům. Později sehrál sedmý sikhský guru Har Rai také klíčovou roli při vysílání sikhských misionářů do Kábulu a ve městě byl založen dharamsaal (gurdwara).

Afghánští Sikhové a hinduisté stále doufají, že slunce znovu vyjde. (Foto: Pritpal Singh)

Několik dokumentů zaznamenává prosperující obchod hinduistů a sikhů v afghánské společnosti, ale dnes 99 procent z nich zemi opustilo. Afghánistán je nyní odmítá uznat jako své domorodce, ale navzdory turbulentní cestě přispěli své vlasti. Může být Afghánec hinduista nebo sikh? Historie říká ANO, poznamenává historik Inderjeet Singh ve své knize Afghan Sikhs and Hindu: A History of A Thousand Years.

Z odhadovaného jednoho dvou lakhů v 70. letech 20. století se počet hinduistů a sikhů v Afghánistánu od roku 1992 zmenšuje, po sovětské válce, kdy padla vláda a Mudžahedínští rebelové ovládli Kábul. V letech 1992 až 2001 čelily komunity pronásledování ze strany mudžahedínů a poté Talibanu a mnoho členů se uchýlilo do Kanady, Rakouska, USA a Spojeného království.

Mnohé z těchto starých obav byly nedávno oživeny, když sebevražedný bombový útok v červenci 2018 zabil nejméně 18 hinduistů a sikhů, včetně Awtara Singha Khalsy, který tehdy kandidoval do parlamentních voleb. Byl otcem současného afghánského poslance Narendry Singh Khalsy, který minulý týden přijel do Indie.

Loni, 25. března, když teroristický útok střelce z Islámského státu zabil 25 Sikhů v Gurdwara Har Rai Sahib v Kábulu, dosáhlo sikhsko-hinduistické populace v Afghánistánu 650, přičemž asi 400 se brzy poté přestěhovalo do Indie. Když síly Talibanu převzaly moc, zbylo jich jen 280.

Ale i když nacházejí nové domovy v nových zemích – a jsou nahlíženi prizmatem jejich náboženství a vazeb na Indii – jejich oblečení, jazyk, jídlo a kultura nesou odlišnou afghánskou identitu. Sikhové z regionu lze obecně rozdělit do tří kategorií: paštunští sikhové, kteří pocházejí z provincií jako Khost a Paktia a mluví paštštinou a dari; Sikhové z Kábulu, Nangarháru, Ghazni, Kundozu, Laghmanu a Lógaru, kteří mluví hindským dialektem pandžábštiny; a Siraiki-dialekt mluvící Sikhové z Kandaháru v Urugzanu.

Ale vzhledem k tomu, že se po celém Afghánistánu mluví dari (perština) a paštština, většina členů komunity ovládá alespoň jeden z těchto jazyků. Hindština vstoupila do jejich životů prostřednictvím bollywoodských filmů v 80. a 90. letech 20. století a mnozí tomuto jazyku nyní rozumí, i když ne všichni jím umí mluvit, jak se věří. Někteří afghánští sikhové umí číst gurmukhské pandžábské písmo, ale mají silný afghánský nádech. Způsob, jakým balí své turbany, se také liší od indických sikhů a jejich jídlo s lahůdkami, jako je Ashak a Mantu, má více společného s jinými afghánskými komunitami než s kuchyní Paňdžábu. Součástí jejich kultury je také Attan Milli, afghánský tanec na písně Dari a Pashto, který se obvykle hraje na svatbách a jiných oslavách.

Gurdwara Har Rai Sahib v Kábulu, který byl zničen při útoku 25. března. (Zdroj: Pritpal Singh)

Ano, jsme Sikhové, ale ne hindustánci. Jsme Afghánci, říká Pritpal Singh, 43, obyvatel Londýna, který se v roce 2012 vrátil do Afghánistánu, aby natočil dokument v rodném městě Džalalabádu svého otce. Když se jeho rodina na začátku 90. let přestěhovala do Spojeného království, otec s sebou přinesl dvě věci: svou ‚Taskaru‘ (afghánský občanský průkaz) a potvrzení o jeho vojenské službě.

Otcův obchod s léky byl zničen při útoku v roce 1992. Museli jsme prodat svůj dům, opustit zemědělskou půdu a uprchnout… Vidím, že se znovu dějí stejné věci. Nyní se obávám, že mé děti, které vyrostly v Londýně, nikdy nebudou moci Afghánistán navštívit, říká Singh. Asi mi nikdy neuvěří, když řeknu, že jsem viděl svou matku a další ženy nebojácně se pohybovat v Afghánistánu bez burkin.

Pritpal vzpomíná na ty slavné dny svého dospívání v Kábulu – trhal hrozny z vinné révy se svými sestřenicemi ve svém domě v Karte Parwan, předváděl sewa a vychutnával langar v místní gurdwara, každý pátek cestoval k jezeru Qargha a Paghman Hills ve voze Datsun svého otce a sledování bollywoodských filmů v místním divadle 'Bahaaristaan'.

Nic z nás toho Afghánce nedostane, ať se pohneme kamkoli. Během mé svatební hostiny v Londýně v roce 2005 jsme všichni tančili na písně Dari a Pashto, říká.

Afghánští Sikhové a hinduisté stále doufají, že opět vyjde slunce a že se vrátí domů. Khuda kunad dar Afghánistán aman biaya (Kéž Bůh přinese mír do Afghánistánu).