Řešení změny klimatu vyžaduje zahodit obvyklý přístup

Kategorie: Názor

Musíme dekarbonizovat, obnovit a zakonzervovat. Tato komplikovaná, ale přímočará cesta může pomoci vyřešit klimatickou krizi.

Napsal Tarun

Na cestě na konferenci OSN o klimatu v Glasgow (26. CoP) jsou navrhovány četné intervence s cílem buď zastavit nebo zpomalit globální oteplování. Navrhují se umělá řešení, jako je geoinženýrství nebo řešení založená na přírodě, aby se izoloval přebytek oxidu uhličitého v atmosféře, aby se omezilo oteplování.

Zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) zdůrazňuje nebezpečný dopad globálního oteplování o 1,5 °C nad předindustriální úroveň na přírodní a sociální systémy a vyzývá k posílení globální reakce na hrozbu změny klimatu. Teplotní cíl pro zprávu je velmi ambiciózní. Jeho dosažení by vyžadovalo nejen omezení našich emisí skleníkových plynů, ale také odstranění skleníkových plynů z atmosféry.

Během nedávných debat se geoinženýrství a řešení založená na přírodě objevily jako potenciální možnosti, jak kompenzovat globální dopady změny klimatu a dosáhnout teplotních cílů. Pojďme si tato řešení krátce porozumět. Geoinženýrská řešení jsou zastřešujícím termínem pro lidské zásahy ke změně klimatických systémů.

IPCC hovoří o dvou hlavních geoinženýrských přístupech k odstranění nadměrného množství skleníkových plynů v atmosféře. Prvním přístupem je odstraňování oxidu uhličitého a řízení slunečního záření. První přístup k odstraňování oxidu uhličitého se zaměřuje na odstranění skleníkových plynů z atmosféry a jejich uzamčení. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, jsou technologie zachycování a ukládání uhlíku (CCS). CCS má významnou podporu od Mezinárodní energetické agentury a IPCC; stále však visí v nejistotě kvůli vysokým počátečním nákladům na instalaci takových zařízení.

Druhým přístupem, o kterém IPCC hovoří, je modifikace slunečního záření. Tento proces neovlivňuje atmosférické skleníkové plyny, ale jeho cílem je odrážet sluneční záření přicházející na Zemi. Věda této metody je však z velké části založena na modelu a dopady vychylování slunečního záření mohou být nepředvídatelné.

Navíc v důsledku tepelné setrvačnosti klimatického systému by odstranění modifikace záření mohlo mít za následek velmi rychlou eskalaci teploty, což by výrazně zkrátilo čas na přizpůsobení. Dalším vedlejším efektem procesu radiační modifikace by mohla být přirozená vegetace. Vzhledem k tomu, že sluneční záření je zodpovědné za fotosyntézu, náhlé maskování slunečního záření by mohlo tento proces významně ovlivnit. I když tyto otázky zůstávají nezodpovězeny, budoucnost těchto technologií zůstává nejistá.

Druhým jsou řešení založená na přírodě. Řešení založené na přírodě je zastřešující termín používaný pro několik řešení, jako je zelená infrastruktura, přírodní infrastruktura, ekologické inženýrství, zmírňování na základě ekosystémů, adaptace založená na ekosystémech a snižování rizika katastrof založené na ekosystémech.

Řešení založená na přírodě byla středem zájmu během několika mezinárodních jednání a jsou primárně uznávána jako vhodný nástroj v této válce proti změně klimatu. Přírodní systémy sehrály zásadní roli při sekvestraci přebytečného oxidu uhličitého v atmosféře jednoduchým, ale zázračným procesem nazývaným fotosyntéza. Tyto systémy mají také bohaté zásoby biomasy uložené v lesní půdě a lesní půdě.

Potenciál přírodních systémů jako účinného řešení pro sekvestraci oxidu uhličitého vedl k několika snahám o rozšíření řešení založených na přírodě ke zmírnění změny klimatu. Toto rozšiřující úsilí však musí vzít na vědomí skutečnost, že tato řešení jsou účinná pouze tehdy, jsou-li aplikována při ochraně již existujícího lesa. Po výsadbě stromů navíc nesmíme běhat naslepo; místo toho musíme podpořit rozum vědou. Stromy by měly být sázeny tam, kam patří, a to is původními druhy a po konzultaci s místními komunitami.

Podobné obavy vyvolala také nedávná zpráva o spolupráci mezi IPBES a IPCC. Vůbec první zpráva o spolupráci mezi dvěma vládními orgány zdůraznila, že řešení založená na přírodě jsou účinná pouze tehdy, když se zaměřují na dlouhodobou klimatickou odolnost systému, spíše než se úzce zaměřují na krátkodobé zmírňování klimatu.

Obě řešení, i kdyby fungovala, problém klimatických změn nevyřeší. Proto musíme odrazovat od našeho běžného přístupu. Změna klimatu není samostatný problém. Je to jen jeden kus ruského kola, následuje obrovská ekologická krize. Namísto pouhého upevnění pouze jednoho kusu kola se musíme podívat na řešení, jak kolo upevnit holisticky.

Problém nepochybně není jednoduchý. Abychom to překonali, potřebujeme masivní změnu politického a ekonomického systému. Musíme dekarbonizovat, obnovit a zakonzervovat – tato komplikovaná, ale přímočará cesta nám může pomoci vyřešit krizi. Navíc nás neutěší ani pomyšlení, že nám někdo někde pomůže překonat tuto krizi, aby pomohl s naší úzkostí. Místo toho musíme hledat způsoby, jak přispět k řešení této krize. Není to jen tak ledajaký problém. V sázce je vše pro nás i budoucí generace. Neexistují žádná rychlá řešení.

Autor je výzkumným pracovníkem společnosti ICRIER